Révi je 15letý kluk, který vyrůstá ve Městě snů. Na dokonalém místě, které řídí vševědoucí umělá inteligence Omnicloud. Všichni zde žijí v bezpečí, v dostatku a také ve zdraví. Tedy takřka všichni.

Révi od narození trpí neléčitelnou nemocí. Kromě podlomeného zdraví to má ješte jeden vedlejší efekt. Na rozdíl od ostatních obyvatel Města neztratil schopnost v noci snít. O tomhle tajemství však ví jen jeho starší sestra Esmé.

Když se Révimu začnou zdát podivuhodně živé sny, ve kterých ho tajemná červnovlasá dívka s divokýma očima prosí o pomoc pro svět za Zdí, zpočátku nic nenapovídá tomu, že by právě on měl být ten, kdo Divočinu zachrání.

Krátce poté však od Omnicloudu přichází informace zcela opačná: Zeď se rozpadá a Městu snů hrozí nebezpečí v podobě napadení Divočinou. Kde je ale pravda?

Může člověk věřit svým snům? Nebo se má spolehnout na dokonale funkční systém, který doposud nikdy nezklamal?

Román pro děti 10+ let, který však myšlenkově ocení i dospělí.

Děj románu

Jen jednou ročně, na Den třešňobraní, se studenti z Města snů můžou přiblížit přírodě. Nasadí si ochranné helmy, zkontrolují úvaz na sedáku a po žebříku obloženém matracemi se vydají vzhůru do korun stromů utrhnout povolených deset třešní.

Všechno by běželo hladce, kdyby Révi neudělal něco, co je v našem světě považováno za běžnou klukovinu. Ve Městě snů se však i drobné přestupky trestají veřejnými pracemi.

Révi tak nastupuje na výpomoc do ústavu pro duševně choré. Mají tu krásnou zahradu, o kterou je třeba se starat. A taky tu, zdá se, mají mnohem méně pravidel, jako by Omnicloud na tohle místo zapomněl. A pak je tu Selma.

Na první pohled obyčejná stařenka, která celé dny vysedává v zahradním altánu a plete svetry. Zdání však klame. Selma bývala elitní etickou hackerkou. A také členkou nejvyšší městské instituce, Rady moudrých, než ji pro zradu vyloučili a zneškodnili.

Než se tak stalo, stihla před postihem zachránit svou dceru, zetě a vnučku. Pomohla jim utéct z Města snů za Zeď, do Divočiny, odkud však dovnitř neproudí žádné informace. Možná jsou mrtví. Možná taky ne. A možná právě teď potřebují pomoc.

"Někdy mám pocit, že tady žijí normálnější lidi než tam venku." ~ Jasper Lee, ředitel blázince Města snů