Moje milá smrti (audiokniha)

Smrt mi vstoupila bez varování do cesty a můj život převrátila úplně naruby. A ačkoli zvenku mohla má situace vypadat hrůzostrašně, já uvnitř začala kvést. Nevím, jak se to stalo. A už vůbec si na tom nepřičítám nějakou zásluhu. Probudila se ve mně ale taková jistota, že nemůžu na další cestě životem šlápnout vedle, že jsem začala být naprosto imunní vůči všemu, co naše společnost o smrti tvrdí.

Že smrt je zlá, konečná, nespravedlivá, černá. Já naopak začala vnímat smrt jako láskyplnou, smířlivou, obohacující, pokojnou. A protože se smrt týká každého jednoho z vás, kteří tyto řádky čtete (pokud tedy v dohledné době nevynaleznou umělá těla, do kterých bychom mohli přenést naše vědomí a stali se tak nesmrtelnými kyborgy), cítím silné nutkání zasít mezi lidi semínka debaty o tom, že smrt je ve své přirozenosti nádherná.

Chtěla bych svou zkušeností a prožitky začít smrt zbavovat všech černot, které jsme na ni v naší společnosti navěšeli. Chtěla bych ji vytáhnout z kouta, kam jsme ji postavili, aby na nás tiše a hrozivě čekala. Přála bych si, aby se smrt vrátila zpátky do našich životů. Přála bych si, abychom ji pustili beze strachu přes svůj práh a usadili ji na čestnou židli u našeho stolu.

Jsem z hloubi duše přesvědčená o tom, že smrt do života patří. Vědomí smrti nám má ukazovat, jaký život máme žít. Smíření se smrtí nám má dodávat jistotu, že kráčíme po správné cestě. Bez smrti není život.

O knize řekli...

Blanka Javor, Ke kořenům
"Milá Veru, jen Ti chci zatím dát vědět, že jsem knížku dnes dočetla. A mám z ní hlubokou radost. Těch posledních dvanáct dní s ní bylo hodně intenzivních - vnáší do prožívání takový intenzivní jas. Ještě jsem nepotkala knížku, u které by mi tolik tekly slzy. Úlevou, radostí, smutkem, pochopením...A která by mě zároveň dokázala vždycky v pravou chvíli rozesmát. Člověk se při čtení hodně pročistí.
Mám tu knížku tak hluboce ráda. A připadám si proměněná jejím přečtením."

Tereza Kramerová, Vědomý život
"Čekala jsem, že to bude jedinečné čtení, které mi propláchne oči i vysmrká nos. Ovšem realita šla ještě hlouběji. Veronika smrt přibližuje v souvislostech, které vás vezmou na výlet k vašim niterným hodnotám, promnou je a vytáhnou do vědomí. Považuji tuto knihu za terapeutický počin, které se dotýká zenové moudrosti i nejobnaženějších lidských pocitů. Doporučuji ji k přečtení a přemítání těm, kteří jsou ochotni vnímat téma smrti z jiného úhlu, než je v naší kultuře běžné."

Martina Chomátová, Play Everyday
"Přijmout smrt do života. To se možná zdá někomu jako nemyslitelný krok. Něco tak bolestivého jako svou smrtelnost (nebo mých milovaných) přeci nejde přijmout.
Jenže tenhle jediný krok nám dovolí každým dnem žít plnější, opravdovější život. Cítit mnohem víc vděčnosti za všechno co máme. Hrát si tudle hru života.
Zkušenosti Verči jsou nepředatelné, ale inspirace z nich naštěstí už za chvíli bude. Právě vychází knížka, která vnese do domácností přijetí všeho, co se nám zrovna děje, vděk za život jaký máme, za život všeobecně a za všechny, které vedle sebe máme. Možná pročistí slzné kanálky, ale celkově nás v dobrém přetočí naruby. Vím to, protože Verči příběh už přes rok sleduju a už pár měsíců po smrti jejího muže jsem si přála, aby o tom napsala knihu.
Takže tady je! A já bych moc ráda, aby přinesla přijetí, pokoj a klid těm, kteří zažívají jakékoliv bouře, nebo přišli o své blízké."

Kateřina Bémová, Emma má Edwardse
"Milá Veroniko, v první řadě je mi líto Vaší obrovské ztráty! Mám s mužem podobný vztah jak popisujete v knížce. Nedokážu si představit, že bych o něj měla přijít. Jste úžasná žena  Vím že Vám takhle píše velká spousta lidí. Opravdu ze srdce Vám děkuji za napsání knihy Moje milá smrti, já nejsem velký čtenář, ale tuhle knížku jsem přečetla za dva večery. Naprosto mi v ní mluvíte z duše. V půlce prázdnin nám zemřela 4měsíční dcerka (měla Edwardsův syndrom).
Můj směr je jasný, a sice pomáhat rodinám, které mají podobně nemocné děti. Mým útočištěm je teď Perinatální hospic Dítě v srdci, který nám pomáhal když naše Emmička žila a teď je řada s pomocí na nás.
Zdravím Vás a posílam hodně energie  Jste obrovsky silná a úžasná žena."

Petr
"Tak mi včera, v den který je tak spojen se smrtí a zrovna jsem se od rodičů dozvěděl, že jim umřel kocour, pípla zpráva, že mám v zásilkovně KONEČNĚ knížku Moje milá smrti. Okamžitě jsem pro ní naklusal a po deváté večer se do ní pustil. Měl jsem opravdu velká očekávání a trochu se bál, aby byla taková jak jsem si představoval. Není taková, je ještě lepší, naprosto úžasná. Přečetl jsem 105 stránek, téměř každou kapitolu dvakrát a některé i třikrát a pak jsem bohužel usnul jak zabitej. Dnes jsem kvůli Vaší knize také hodně nevyspalej, ale stejně se už těším na dnešní večerní dávku. Mám pouze jednu výtku. Protože nosím na čtení brýle, tak je musím často zamlžené sundavat a zdržuje mě to od čtení.  Je to opravdu moc krásně napsané a úplně ve všem co jsem zatím přečetl se s Vámi ztotožňuji. Po letošní smrti mojí manželky jsem přečetl hodně knih na toto téma, ale Vaše kniha mě dostává úplně nejvíc."

Darina
"Tak ja se pridavam, maminka knihou nadsena, louskla ji za dva dny, rikala, ze jste BOZI :-) ze se chvili rehtala nahlas, chvilku ji tekly slzy, chvili vzpominala na ty nase nejblizsi, kteri nas cekaji v nebi...tak ted uz knizka lezi u me na nocnim stolku a tesim se, az se zactu. Ze srdce Vam dekuji za sebe i za mamku!!!"

Lenka
"Ahoj Veru, dnes jsme se vratili z dovolene v Treboni, kam jsem si zabalilla i Tvou knihu. Musim rict, ze nelituji:) Byl to krasne straveny volny cas vecer, kdyz sel Miki spat a mohla jsem mit konecne chvilku jen pro sebe. Takze jsem po vecerech za popijeni deci vina cetla. A bylo to moc zajimave cteni. Libi se mi Tvuj pozitivni zivotni pristup, pojeti lasky k lidem, k vecem, uzivani kvality zivota a ne kvantity.. jeste jednou dekuji za minulou nedeli, bylo to super."

Fanda
Musím zareagovat a po nakouknutí do vaší knihy, na kterou jsem se obrovky těšil a dočtení se 14 stránky Vám musím moc poděkovat za tak nádhernou, lidskou, otevřenou zpověď . Moc pěkné Díky.
PS: pokračujeme s manželkou ve čtení, jelikož máme mimo dvou krásných holkek i malého skoro 11mes. klučínka, není moc čas, tak se střídáme. Já hlídám dopo, ona čte, a já si knihu beru do práce a pochvilkách ji doháním... zatím vedu "

Petra
"Dobry vecer Veroniko, dnes jsem zacala cist Vasi knihu - je bozi! - jsem na str. 121 a chci Vam rict, ze by naopak mela byt povinnou cetbou a melo by se o smrti takhle krasne hovorit. Pracuji s pacienty v akutnim stadiu, posledni dobou mame hodne mladych lidi, kteri jsou ze dne na den v silenem stavu, dusevnim i fyzickem.. a casto me napada, ze by pro ne dustojny odchod byl tou krasou a okoli z ni mohlo cerpat. Mate uzasny nahled i nadhled. Jdu cist dal. Mejte se bajecne."

Melanie
"Moje milá Verunko,
neberte to oslovení jako troufalost, ale tak jsem Vás oslovovala během čtení knížky Moje milá smrti, až  jsem to použila i teď. 
Před pár minutami jsem JI dočetla. Právě ve mě doznívá velmi silné a radostné WOW a za tím vědomí, že jsem úplně a naprosto normální taková, jaká jsem. Ta kniha je krásná. Děkuji, že jste ji napsala. 
Jsem velmi ráda, že mi přišla do života. Mám pocit, že jsem si tu knihu vysnila. Posledních několik měsíců cítím, že mi téma smrti přišlo do života. Ne proto, že někdo blízký zemřel v mém okolí, ale protože to tak prostě cítím. Cítím, jak dnešní společnost je odtržena od smrti. Jako by smrt byla stigma, prokletí. O tom se přece nemluví ... ale nechci zabředávat do svého proč ... 
... chci Vám ze srdce poděkovat. Vaše slova hladila, laskala, ukazovala, vedla, uzdravovala ... i když paradoxně moje milované tělo je momentálně nemocné. Ležím v posteli a čtu si. Beru to tak, že mé tělo je moudré a dopřálo mi dostatek času k přečtení knížky Moje milá smrti. Hrozně se mi líbí načasování toho, kdy knížka ke mě přišla. Ten den byl úplněk, já měla 1. den menstruace a do toho jsem onemocněla = vlez si do postele a odpočívej. A protože jeden z mých oblíbených způsobu odpočinku je čtení, tak jsem si četla, usmívala se a plakala a plakala a usmívala se.
Uvědomuji si, že nad Vašimi slovy vůbec nemusím přemýšlet, jen je nechávám pozvolna zapadnout na ta správná místa v sobě, ve svém srdci a duši anebo lépe. Ona tam byla, ale teď jsem je znovu našla, oprášila a vrátila jim jejich váhu a moc. 
Jste báječná žena, která to krásně umí se slovy. 
Děkuji Veroniko Vám a smrti za to, že jste k sobě našly tuhle cestu."

Jakub
"Veru, jedu zrovna do práce vlakem a čtu tvoji knížku... Tak nějak podvědomě, aniž bych o tom přemýšlel, jsem si pustil Maoka, kterého jsem poprvé slyšel na tom TEDu se sny (//pozn.: konference, na které jsem byla i s Honzou také//). Zjišťuju, že Honza odešel v den mých narozenin a cítím potřebu ti poděkovat! Bulím si tu u toho a je mi zároveň hezky. Uvolňuje se fajn energie a těší mě vidět, jak se svým darem zacházíš."

Michaela
"Veru, právě jsem dočetla Vaši knížku. Dala mi spoustu myšlenek, uvědomění a porozumění. Spoustu z nich musím nechat ještě uzrát, vstřebat. Ale už dnes vím, že se k ní časem znovu vrátím. Děkuji za ni. 
Zhltla jsem ji za 2 večery, až mě mrzí, ze mi nevydržela déle. Plna emocí ji posílám po rodinné ose dále." 

Veronika
"Mila Veru, preji vam krasny vecer. Dnes jsem si konecne zvladla na poste vyzvednout vas poklad. Listuju ji, procitam dost chaoticky ruzne temata, ktera me zaujala a chci vam napsat, DIKY za to ze jste, ze pisete a delite se o velmi soukrome veci. Autenticky, syrove, vtipne a moudre. Moc vam preji, abyste byla stastna, svou vlastni cestou a za kazdeho "pocasi". Aby ta sila a ja tomu rikam "kristalove cista jistota toho ze vim co delam a je to spravne", vas neopoustela."

Zuzana
"Moc Vás zdravím paní Veroniko,
knihu jsem v 11 otevřela a teď zavřela, mezitím jsem ještě upekla koláč, nakonec vzal manžel kluky ven, když viděl, že teď si s ním opravdu povídat nebudu…  Je to síla! Krásný! Děkuji!
Mám nad čím přemýšlet a to já ráda.
Původně jsem chtěla něco šít, ale asi jsem tušila, že z toho nic nebude, už když jsem knížku přinesla domů. Jdu se zkontrolovat do zrcadla, jdeme na oslavu k sousedům a nemusí hned každý vědět, že jsem bulela… "

Lenka
"Milá Veroniko,
je úžasné sledovať Vás „online“. V dobrom Vám závidím a prajem, že máte prácu, ktorá má zmysel a pohľad na život, ktorý mnohých inšpiruje. K narodeninám som si od kamošiek priala Vašu knižku „Moje milá smrti“. Je to moc príjemné čítanie. Som v nej tretím dňom a myšlienky z nej ma potom sprevádzajú pri vešaní prádla apod. 
Pri jej čítaní sa asi v rovnakom pomere spokojne usmievam a vzápätí mi vlhnú oči. Ďakujem za Vašu otvorenosť a zdieľanie. V mnohom ste mi blízka, v niečom to mám zase inak. Včera keď som čakala na školkoholky (kamarátky, ktoré sme sa spojili skrz petíciu v nevyhovujúcej škôlke), kým sa po prázdninách zídeme, tak som sa začítala a ani mi nevadilo, že meškajú  Zaujala ma stať o závisti. Vtedy som si povedala – a predsa je normálna! Pochopila som z toho, že ste asi tak nejak stotožnená s tým, že Vám zomrel manžel, ale je Vám to proste ľúto. Toto vedomie je pre mňa (u mňa) často úľavné."

Péťa
"Dobré odpoledne, včera mi přišla Moje milá smrti, myslela jsem si, že si s ní rehabilituju svůj "postoj" k úmrtí mýho táty, a zatím si s ní rehabilituju vztah k mýmu muži :)))
Známe se už od dětství a občas to není úplně lehký :)), ale díky Vám máme poslední dobou líbánky :))
Děkuju moc, i za vaší zkušenost. "

Renata
"Ahoj Veru, včera jsem knížku dočetla a jen ti  chci napsat, že je nádherná, tolik o životě jako snad žádná jiná.  I když většinu čláků jsem měla načtenou z blogu, i přesto jsem tam našla mraky nových věcí, které cítím stejně a ty jsi je dokázala úžasně pojmenovat. Mohla bych se tu rozepisovat, co všechno si z toho odnáším, ale to je zbytečný, důležitý je, že to co jsi chtěla předat se ti podařilo na milión procent, moc za to děkuju! Měj se krásně a těším se na další budoucí počiny, kterými nám všem tolik pomáháš."

Štěpánka
"Milá Veroniko, děkuji Ti za to, že využíváš svůj dar a píšeš.
Při čtení jsem byla asi nejčastěji v němém úžasu. Nechápu a chápu zároveň, o čem píšeš. Obdivuju Tě, v mnohém souzním, ale taky mnoho toho, o čem mluvíš, jsem nezažila, a připadá mi to neuvěřitelné, ale je pro mě fascinující si číst Tvoje vyprávění a vhledy a přemýšlet o nich.
Posílám Ti obejmutí, i když není chlapské, je jen na dálku, ale rozhodně je láskyplné :-)
Napoprvé jsem knížku zhltla - jako když čteš napínavý příběh a jsi nedočkavá, chceš už vědět, jak to dopadne - takže mi toho určitě ještě mnoho uniklo. Napodruhé si ji budu víc vychutnávat.
Je v ní tolik myšlenek, že se jimi můžu zabývat ještě dlouho. Položím si ji na noční stolek a budu ji náhodně otvírat a vždy na sebe nechám něco zapůsobit a budu si k tomu rozvíjet svoje myšlenky.
Mimochodem včera jsem poslouchala jeden rozhovor s Václavem Havlem, ve kterém říkal, že dobrý dramatik se pozná podle toho, že jeho hry jsou chytřejší než on sám, že v nich diváci najdou víc, než do nich autor sám vložil :-) Tak Ti přeju, aby Tvoji čtenáři čerpali z Tvé knihy ještě víc, než jsi do ní Ty vědomě vložila."
 

Petra

Milá Verunko,

chci Vám moc poděkovat za tuto Vaši knihu, nesmírně mě obohatila. Je to mnou nejrychleji přečtená kniha od doby, co mám děti. Doporučuju knihu všem co potkám (jak jste jednou uvedla na blogu, že ji všem a všude cpete, tak už v tom nejste sama, já taky). Dokonce se mě někde ptali, když jsem ji doporučila jako čtení, co mi změnilo život (otázka byla: Doporučíte knihu, co vám změnila život? Nebo tak nějak) jestli není moc smutná. Tak jsem neváhala ani vteřinu s odpovědí, protože já ji vnímala jen jako dojemnou, láskyplnou, obohacujicí, plnou respektu... Vaše kniha mě dokázala rozplakat i rozesmát a hlavně si z ní něco velkého odnáším a to je myslím úplně NEJVÍC. Takže ještě jednou velký DÍK!